Strašák moderní doby – syndrom vyhoření! Jak s ním zatočit?

Když do vyhledávače Googlu začnete psát slovo "syndrom", téměř jistě vám na prvním místě vyskočí "syndrom vyhoření". Není to náhoda. Syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech! Myslíte si, že vám se to stát nemůže?

Co je syndrom vyhoření? 

Syndrom vyhoření je v podstatě stav chronického stresu. Ten vede k fyzickému a emocionálnímu vyčerpání, stagnaci nebo až k pocitům méněcennosti či naprostého selhání. Za následek má kompletní paralýzu a nemožnost fungovat nejen v práci, ale i v osobním životě.

Jde o zprvu nenápadné onemocnění lidské duše, které nás přes fázi stagnace a frustrace může dostat až do posledního stadia, kterým je právě vyhoření, beznaděj a nedostatek energie na jakoukoli činnost, kterou může být klidně i obyčejné vstání z postele. Nejčastěji se s ním potýkají profese a lidé na pozicích s vysokou mírou zodpovědnosti a malou mírou cokoliv ovlivnit.

Co k vyhoření může vést?

Nejčastěji je to velká zodpovědnost, nadměrné množství práce, téměř nulová šance cokoliv změnit, absence pochvaly nebo uznání, kladení si příliš vysokých cílů, dlouhodobý stres, žádný odpočinek a vyškrtnutí koníčků ze svého života. A samozřejmě fakt, že neumíte říct „ne“. A v neposlední řadě jednoduše přepracovanost. Protože i když vás práce baví, ale věnujete jí dlouhodobě více času, než je zdrávo, zapomínáte pak na okolní svět i na sebe, od vyhoření jste jen krůček.  

Syndrom vyhoření má 5 fází:

  1. Nadšení – Když přijdete poprvé do práce, dostanete lepší pozici anebo třeba změníte obor… Máte ideály, vize, nadšení, energii a entuziasmus. A tak práci věnujete veškerý svůj čas i myšlenky.
  2. Stagnace – Věci se ale možná nedějí tak, jak jste si nalinkovali. Kolegové nespolupracují, plány se nedaří plnit anebo šéf absolutně neuzná vaši snahu a neocení vaše výsledky. Nadšení pochopitelně opadá a vy začínáte dělat jen to, co je nezbytně nutné.
  3. Frustrace – Vaše práce už vás dávno nebaví a nenaplňuje. Chodíte tam, protože musíte a každý den odcházíte s pocitem zklamání, nenaplnění, někdy až bezmoci. Jste unavení jak psychicky, tak fyzicky a jediné, co vás ještě drží nad vodou, je víkend, kdy do práce nemusíte.
  4. Apatie – Odmítáte všechno nové, nemáte sebemenší chuť plnit jakékoliv úkoly, rozhodně nic nedokážete posunout dopředu a celé vaše zaměstnání je vlastně jedna velká noční můra. Do práce jdete s odporem a z práce jdete jako spráskaný pes.
  5. Vyhoření – Cítíte se jako velké NIC. Na jakékoli řešení situace nemáte absolutně kapacitu, ani sílu. Propadáte se do hlubin deprese a ztrácíte smysl své vlastní existence. Možná ani nedokážete vstát z postele. Nejen, že v práci jste nepoužitelní, ale vaše pocity a odevzdání se začínají promítat i do osobního života.

V tomto případě, a vlastně už dávno předtím, je vhodné obrátit se na pomoc odborníků.

Jaké jsou další příznaky syndromu vyhoření? 

  • ztráta pracovního nadšení 
  • lhostejnost a odevzdanost při plnění úkolů 
  • nechuť pracovat, ztráta energie
  • častá prokrastinace
  • negativní postoj k práci, ke kolegům, ale i sám k sobě 
  • pocity méněcennosti, pocit nedocenění 
  • ztráta sebevědomí, elánu, nových nápadů 
  • demotivace, vystresování, únava, emoční nerovnováha
  • zapomínání, neúplné plnění úkolů
  • poruchy soustředění a spánku
  • fyzická i psychická únava
  • problémy s tlakem, s dýcháním, se zažíváním
  • snížená imunita a náchylnost k nemocím

Jak vyhoření předejít? 

  • dopřávejte si pravidelný odpočinek a relax
  • nepodceňujte kvalitní spánek 
  • nezanevřete na své přátele a koníčky
  • zkuste v práci trochu zvolnit
  • pokud vás v zaměstnání něco štve, mluvte o tom se svým nadřízeným včas 
  • zapracujte na svém time managementu
  • naučte se říkat NE
  • dělejte to, co máte opravdu rádi, a to každý den alespoň na chvilku

Co hlavně pomůže?

Připustit si problém a mluvit o něm. To je to nejtěžší, co vás na této cestě může potkat, ovšem je to ten nejefektivnější krok ke zlepšení situace. A další rada zní – vyhledejte odbornou pomoc. Terapeuta, psychologa, kouče… Nenechávejte si své problémy jen pro sebe.

Nakonec se nezapomínejte věnovat v co největší možné míře tomu, co vám ještě dělá radost, co vás naplňuje, v čem vidíte smysl. Může to být sport, váš koníček, váš čtyřnohý miláček, partner, kamarád, neteř, úplně jiný projekt, který nesouvisí s vaší prací.

Bude těžké sebrat všechny své síly a vynaložit je, byť jen do maličkých a niterných krůčků. Ale čím víc se budete obklopovat radostnými podněty, tím lépe se vám podaří vrátit se zpět do života. A dost možná i do toho pracovního.